Image

Závodil jsem na kole. Dlouho.

Image

Teď jsem trenér.

Image

Mám dvě bezva dcery a jednu super manželku.

Image

Tahle fotka je složitější, ale mám rád věci okolo počítačů a věcí s tím spojených.

Víc než pár slov o mě

Školkou začínat asi úplně nemá smysl, byť jsem se nějakým způsobem formoval samozřejmě od malička – jako ostatně každý. Z pohledu toho, co dnes dělám, tedy trenéra, je asi zásadnější že jsem chodil do ZŠ Bítovská. Tam moje maminka založila cyklistický oddíl, který funguje dodnes, a kde jsem dělal své první krůčky v cyklistice. Předtím jsem zkoušel hrát tenis a dlouho i basketbal, ale upřímně, ani jedno mi nešlo. Tak nějak plynule jsem se přesunul do Dukly, protože jsem se stal i reprezentantem, a tak nějak mi ta cyklistika docela šla. Velkou důležitost měla ale i škola, SPŠST Panská, obor lyceum. I přes kariéru profesionálního sportovce jsem postupně dokončil studia na ČZU a stal se inženýrem v oboru informatiky a ekonomie. K trénování jsem tíhnul dlouho, takže jsem se postupně prokousal i všemi stupni trenérských škol, zakončené na FTVS UK. I jako sportovec jsem se snažil využít volný čas smysluplně, studia jsem si rozkládal hlavně protože termínově nešlo vše stíhat a přiznávám, nikam jsem nespěchal. Zbylo mi tak i dost prostoru pro podnikání na internetu, programování a další koníčky. Stihl jsem se ještě oženit a kariéru sportovce jsem ukončil s narozením prvního potomka.

Jako závodník jsem snad nebyl úplně špatný, dost závodů jsem vyhrál, poměrně často jsem se nominoval i na Mistrovství Evropy a občas nějaký ten Světový pohár. Doma se mi v kategorii dospělých podařilo konečně i vyhrát na dráze národní mistrák, 500+1 či Malečka a troufám si tvrdit, že jsem nějakou stopu nechal i na jiných závodech. Srdečním závodem mi byla vždy Giant Liga a Přilba Moravy, kterou jsem dokončil nejlépe na druhém místě – což mě pěkně štve.

Po skončení éry profesionálního sportovce jsem váhal, kterým směrem se vydat – jestli se upíchnout v kanceláři jako programátor, nebo začít trénovat v Kovu. Protože v Dukle jsem byl ukončen pro mě dost náhle, první měsíce byla obrovská hektika – postupně ukončovat množství projektů, které jsem stíhal při sportování, ale které se už neslučovaly s novou kariérou. Jednu dobu jsem držel i stovky domén, provozoval eshop, programoval na zakázku, řídil marketing a vůbec jsem měl za sebou množství projektů či rozjetých nápadů. Kombinace člověka „rozumějícího počítačům“ i sportu vedla k obrovskému rozptylu zájmů. Nakonec jsem si vybral trénování jako jedinou specializaci a rozhodl se pracovat jen na tomto jediném svém „projektu“. K tomu se vážou samozřejmě opět další obory jako je např. psychologie, ale obecně je to užší. Nicméně stále je super, že např. i ekonomické teorie lze aplikovat v trénování a při analýze tréninků používám pokročilé znalosti statistiky ze školy. A samozřejmě, občas si něco i naprogramuji, ať už jsou to nějaká jednoduchá makra v excelu, či něco jiného k tréninku. Staré znalosti nezahazuji, naopak, jsem za ně obrovsky rád.

Kovo Praha se stalo takovým startupem – pouze nemám v úmyslu „firmu“ na konci prodat. Stanovil jsem si nějaký sen, za kterým jdu a který mě neuvěřitelně pohltil. V areálu velodromu je často celá rodina, protože potřebuji něco dodělat a nedělím tak čas mezi rodinu a sport – mám vše spojené v jedno.

Celý život dělám to, co mě baví. Mám rád sport ale i matematiku a věci spojené s logickým a racionálním uvažováním. Mám rád ale i měkké vědy, jako je psychologie. Jasným spojením tak vzniká můj největší koníček a zároveň práce – snažím se trénovat vědecky, s použitím nejnovějších metod, ale neztratit se v množství čísel a stále mít na mysli i psychologickou stránku těla. Vlastně tak nějak rád vše spojuji dohromady - zjistil jsem že v tréninku se dají aplikovat ekonomické teorie, statistika a matematika. Díky manželce jsem pokročil v psychologii do takové míry, že aplikuji zase jiné obory - trénink zvířat :). Spojením různých oborů se jedna konkrétní specializace může dostat na absolutně jinou úroveň a to mě na tom děsně baví. Velmi rád také čtu, samozřejmě odborné věci, ale jsem také velký fanoušek díla Terry Pratchetta. Jednou z oblíbených knížek je ale i například „Bouřit se je správné“, popisující Kulturní revoluci v Číně. Když jsem to dávno četl poprvé, uvědomil jsem si, jak je svět tvrdý. K teoriím o psychologii mám velmi rád knihy od Malcolma Gladwella a obrovskou inspirací jsou mi knihy a vlastně celý život Richarda Feynmana.

Víte že…

  • na Webtrhu mám číslo 37? Jsem jeden z prvních netových podnikatelů u nás :)
  • měl jsem krátkodobě jeden z nejnavštěvovanějších webů v ČR?
  • Napsal jsem několik článků na wikipedii.
  • Snad největším úletem byla akce Děsíru Demonstrace za nic?
  • Na 500+1 jsem stále jediný, kdo jel od první etapy ve žlutém a závod nakonec i vyhrál?
  • Idolem mi byl vždy Marco Pantani, v Itálii jsem s ním jako žáček jel v kopci asi 100m. Paradoxně jsem na kopec nikdy pořádně nevyjel.
  • Sportovním vzorem mi byl vždy Ole Einar Bjørndalen.
  • S manželkou jsem se seznámil na školení trenérů II. třídy, dnes máme dvě super děti.
  • Chtěl jsem tak nějak sepsat stránku "About", ale už mě to nebaví - kdo mě chce poznat, rád poznávám nové lidi, tak mi napište

A v delším provedení je to textově tady hned vedle.